-transformed (2).jpeg)
„Na Berounsko za prvním českým zálesákem“ – reportáž z akce 12 klíčů 2012
V pátek 13. 4. vyrazili „ostatky“ oddílu Penguins (ve složení Jirka Bezděkovský, Martin Randýsek, Tomáš a Vítek Kafkovi, Bianka Briššová, Míša Černá a naši noví členové, sourozenci David a Verča Husákovi) v doprovodu svých vedoucích Honzy a Hedy do Berouna, aby se zde zúčastnili již tradiční akce oblasti Zlatý střed s názvem 12 klíčů.
Organizace akce se tentokrát ujal oddíl Berounští medvědi. Od hlavního organizátora Karla Švorce, řečeného též Carlos, jsme se ještě v pátek večer dozvěděli, že oním prvním českým „zálesákem“, po jehož stopách v průběhu akce půjdeme, je poustevník Ivan, který dle legendy žil v Čechách v 9. století v dnešním Svatém Janu pod Skalou. Živil se převážně lesními plody a mlékem ochočené lesní laně. Aby mohl přežít, musel znát velmi dobře místní přírodu, rozpoznávat jedlé plody od jedovatých, musel vědět, které rostliny jsou léčivé či která zvířata pro něj mohou být životu nebezpečná. Musel mít taky určitou fyzickou zdatnost, aby se takovýmto zvířatům mohl ubránit.
I my jsme museli prokázat podobné a další schopnosti a dovednosti a plnit úkoly spojené převážně s poznáváním přírody (např. poznávání kytek, ptáků, listů, kamenů, různých plodin apod.), které na nás čekaly v průběhu sobotního 15 kilometrového putování z Berouna do sv. Jana pod Skalou a zpět.
Ještě před tím, než jsme vyrazili na cestu, proběhla sobotní pobožnost, během níž jsme si zazpívali řadu známých chval a vyslechli Karlovo zamyšlení na téma Ježíšových slov: „já jsem ta cesta, pravda a život“. Poučná byla zejména ilustrace této myšlenky na příběhu o misionáři putujícím do pralesa v doprovodu náčelníka místních domorodců. Ten ve chvíli, kdy se misionáři již zdálo, že se zcela ztratili, o sobě prohlásil, že on sám je „tou cestou“, čímž chtěl říci, že pokud jej bude misionář následovat, určitě nakonec dorazí k cíli. Stejně tak bychom měli i my jako věřící v našem životě spoléhat na instrukce a pokyny Pána Ježíše a věřit, že s jeho pomocí dojdeme do toho správného cíle – božího království.
Když jsme po splnění úkolů na sedmi stanovištích dorazili ke kapličce u sv. Jana pod Skalou, měli jsme najít poustevníka Ivana. Naneštěstí jsme v hledání nebyli moc úspěšní, a tak jsme místo toho absolvovali strmý výšlap na vrcholek zdejšího kopce. Když jsme pak přibližně po půl hodině došli k bývalým vápencovým lomům zvaným Solvayovy, čekalo nás tam jedno velmi milé překvapení v podobě funkční důlní mašiny, kterou jsme se mohli projet po celém zdejším areálu. Pro mnohé z nás to byla příjemná třešnička na dortu za celým sobotním putováním, a tak trošku i důkaz toho, že se někdy vyplatí zatnout zuby a překonat překážky, které před nás může život postavit. Při cestě nazpátek jsme se nakonec setkali s poustevníkem Ivanem (Karlem), ale následně pak absolvovali sérii dalších sedmi úkolů.
Po celou dobu našeho sobotního putování jsme s mírným úžasem hleděli na nebe, které bylo téměř bez mráčků, a to i přesto, že podle původní předpovědi mělo pršet. Jako již mnohokrát jsme se tak mohli přesvědčit o tom, že nám Pán Bůh na našich akcích žehná a přeje nám, abychom si je mohli pořádně užít.
V neděli dopoledne nás čekala další hra, tentokrát v samotném historickém centru Berouna. Motivací pro ni byl příběh o izraelských vyzvědačích během dobývání Jericha. Stejně jako oni měly i naše skupiny za úkol pátrat po různých zajímavostech zdejšího města. Měly zjistit jednak informace o 15 místech nacházejících se v centru města Beroun, a dále podle fotografií najít 15 zdejších objektů. Po celou dobu si přitom musely dávat pozor na místní stráže („kontrarozvědku“), které se snažily jim plnění těchto úkolů znepříjemnit. Pokud někdo družinu během pátrání chytil ve chvíli, kdy se všichni nedrželi za ruce, přišla skupinka o jeden z celkových deseti životů. Vzhledem k tomu, že bylo zakázáno držet se nepřetržitě po celou dobu hry, musely být družiny neustále ve střehu a mít, jak se říká, oči na stopkách. Díky tomu byla hra napínavá a myslím, že se dětem líbila stejně jako celá akce, na jejímž konci obdrželi diplom, pamětní špalíček dřeva se symboly této akce (obrázkem klíče a medvěda) a rovněž menší sladkou odměnu.
Tu v rámci slavnostního zakončení akce dostal i hlavní organizátor Karel Švorc, který si stejně jako ostatní berounští organizátoři (Stáňa Sotlová, Jakub Sotl, manželé Petra a Dan Hrdinkovi) zaslouží i naše poděkování, protože se jim společně podařilo uspořádat velmi povedenou akci. Mrzet nás může jen to, že se jí z různých důvodů nemohlo zúčastnit více dětí. Život ale není dokonalý, a tak myslím, že můžeme mít i přesto radost, že jsme společně prožili pěkný víkend v přírodě, blízko našim dětem i blízko Bohu.
Honza Bezděkovský
Foto z akce naleznete zde: https://honzabez.rajce.idnes.cz/12.klicu_2012_-_Beroun/
