-transformed (2).jpeg)
J. Dvořák: PŘÍBĚH O STROMECH A ŽELEZU
PŘÍBĚH O STROMECH A ŽELEZU – příběh Vánoc a ještě více Velikonoc
Milé děti, máte rády stromy? Co Vy, kluci, rádi si vyřezáváte ze dřeva? A Vy, holčičky i slečny, pokládáte svou oblíbenou panenku do dřevěné kolébky? Anebo snad někdo z Vás, děti, má někde svůj oblíbený strom, do jehož větví rád šplhá? … Moc bych Vám přál, abyste znaly nějaký strom, který zasadil třeba Váš dědeček s babičkou či tatínek s maminkou. Stejně tak bych Vám přál, abyste jednou totéž udělaly Vy jednou se svými dětmi či vnoučátky. A teď již naslouchejte příběhu o stromech a železu.
Jednoho dne člověk objevil železo a vyrobil si sekeru. Tím přišla na svět veliká pohroma, protože člověk začal bezohledně kácet stromy a tím umíraly celé lesy. Zvířátka neměla kde bydlet. Nešťastné lesy poslaly své zástupce za Bohem, aby u Stvořitele vyprosili zastání:
„Bože, Ty jsi stvořil svět, jsi nejmocnější. Slíbil jsi, že se budeš zastávat hlavně těch bezbranných a ohrožených. Proto Tě, Bože, prosíme, abys nás zachránil. Člověk objevil železo a vyrobil si sekeru. My stromy a keře jsme proti němu úplně bezmocní. Pomoz nám!“
A Bůh zástupcům stromů odpověděl: „Vyřiďte všem keřům, stromům, lesům i pralesům, že dříve než se tak stane, člověk si uvědomí, že bez vás by sám zahynul. A začne se o vás starat, vždyť jsem to lidem na počátku světa přikázal.“
A teď si, děti, řekněme, k čemu potřebujeme my lidé dřevo. No, nepřekřikujte se, hezky jeden po druhém. Máte pravdu, že lesy jsou domovem zvířátek, zadržují vodu a jsou zdrojem kyslíku, který potřebujeme k dýchání, k životu. Ale otázkou je, k čemu člověk potřebuje dřevo, začněme pěkně od začátku.
Když se člověk narodí, kam maminka s tatínkem ukládají miminko? Ano do postýlky, možná do kolébky. A postýlka i kolébka bývají zpravidla ze dřeva. (- Jen pro starší: Kde k početí nejčastěji dochází? -)
Když si člověk potřebuje odpočinout, co udělá? Kde rád spí? Ano, máte pravdu, v posteli, ta bývá ze dřeva.
A nyní to bude trochu těžší. Když se chceme najíst, řekněte, děti, co k tomu mimo jídla potřebujeme? Vy jste šikovné, oheň, bez dřeva – v dřívějších dobách – by si lidé neuvařili a také by se neohřáli. A pokud se chce rodina spolu setkat u prostřeného stolu, do jehož středu položila maminka vázu s kytičkou od vás, děti, co k výrobě takového středobodu rodiny – jídelního stolu – lidé potřebují? Ano, dřevo, ze kterého je stůl vyroben a také židle.
Když lidé chtějí bydlet, víte, z čeho jsou – alespoň dříve tomu tak bylo –, okna a dveře? Ze dřeva, máte pravdu. A z čeho jsou trámy na krov, který nese střechu domu? Také ze dřeva.
Děti, kam lidé položí člověka, když zemře? S tím už se v dnešní době tolik nepotkáváte tváří v tvář. Dříve tomu bylo jinak. Člověk, když zemře, tak ho rodina nechá položit do dřevěné rakve a pohřbít v zemi.
A když chce třeba kazatel nebo farář na takovém pohřbu číst z Bible, může tak činit jen proto, že lidé objevili výrobu papíru. Papír se vyrábí z čeho? Ze dřeva.
Zopakujeme si, k čemu všemu člověk potřebuje dřevo. Dřevo člověka doprovází od narození až po smrt. Potřebuje ho, aby se mohl ohřát, aby si mohl uvařit, postavit dům, hezky bydlet, tisknout knihy. Možná, děti, že Vaše nejoblíbenější hračka je také ze dřeva.
Jenže, děti, člověk pokračoval v ubližování stromům, nezačal se o ně starat. Boha neposlouchal. A tak lesy poslaly k Bohu opět své zástupce:
„Bože, kde je Tvé zastání?“ ptaly se stromy našeho Stvořitele a dodaly. „Člověk nejen že se nezměnil, je ještě bezohlednější a surovější. Bojíme se více o naše malé stromečky než o sebe, některé sotva vyklíčily.“ A Bůh sestoupil ke stromům, aby jim zašeptal: „Stromy,“ řekl Bůh smutně, „dříve než člověk vyhubí vás, otočí železo jeden proti druhému. To vás zachrání.“
Děti, a lidé skutečně v dějinách používali železo ničivě jeden proti druhému – ve válkách. Použili železo také proti Božímu Synovi. Nejprve tak chtěli udělat, sotva se narodil. To si připomínáme o Vánocích. Proto Bůh Josefa a Marii varoval. Ti s miminkem Ježíšem včas před vojáky utekli. Když Ježíš vyrostl, probili lidé – vojáci na příkaz mocných – o Velikonocích Jeho ruce a nohy železnými hřeby. … To nám zachránilo život! Ale tomu snad přitakáte, až budete velké.
Nyní stačí, abyste si pamatovali příběh a ponaučení. Problém zla a ubližování není v železe, v technologiích, ale v lidské dlani, v lidském myšlení. Ta Vaše dlaň, děti, může pohladit, nebo obvázat zranění. Třeba z Vás bude lékař, lékařka. Vaše dlaň, děti, může jednou držet v ruce železné operační nástroje a zachránit tak život třeba některé mamince malých dětí. Nebo budete opraváři a tím budete pomáhat.
Ponaučení: Každý z nás může udělat svět o něco lepší – (ale také horší). Vy, děti, děláte svět lepším tím, že jste, bez Vás by byl svět méně krásným.
(Na motivy příběhu „Stromy a železo“ zpracoval Josef Dvořák; Praha – Velikonoční pátek.) 10.4.2020
„Stromy a železo.“ In PAVLÁT, Leo. Osm světel: židovské příběhy. Praha: Albatros, 1992, s. 131:
Když bylo stvořeno železo, všechny stromy zesmutněly. „Čeho jsme se to dočkaly“ vzdychaly lesy, háje i zahrady. „Bůh na nás seslal krutého nepřítele. Přijde den, kdy člověk vyrobí ze železa sekyry a všechny nás pokácí.“
Železo nářek stromů slyšelo a odpovědělo jim: „Nemáte se čeho bát, váš osud je ve vašich rukou. Dokud se nezradíte a nepropůjčíte se mi za topůrko, nemůže se vám stát nic zlého. Budete-li však nesvorní a spojíte se se mnou, přinese vám sekyra smrt.“
