J. Dvořák: Svatost a chození na záchod (zamyšlení)

30.03.2020 10:34

SVATOST A CHOZENÍ NA ZÁCHOD – POVÍDÁNÍ (NEJEN) PRO DĚTI

Milé děti a mládežníci. Povídali jsme si o životě indiánů, vyslechli jsme část příběhu o jednom z nich. Jmenoval se Geronimo. Vrátíme se ke dvojímu. 1. Ke zmínce, že snědl srdce svého prvního uloveného zvířete. 2. Také si připomeňme, že ho v roce 1886 hledalo přes půl roku 9tis. mužů. Jak je možné, že Geronima prchajícího se skupinou 39ti mužů, žen i dětí nedokázali tak dlouho vystopovat a dopadnout?

            Děti, co myslíte, které zvíře bylo v nejstarších dobách považováno za nejsilnější? Řekněte. … Býk. Byl to býk. Ve starověku si mnozí lidé mysleli, že když pojí třeba nějaké silné zvíře, pak síla tohoto zvířete vstoupí do člověka. Geronimo snědl srdce svého prvního uloveného zvířete, aby si „jakoby kouzlem“ (cizím slovem magicky) zajistil celoživotní úspěch při lovu. Proti takovému pojetí života a proti těmto představám (proti magii) zápasí na svých stránkách Bible. Zejména Starý zákon se snaží lidi (starověký Izrael) od takového chování a myšlení osvobodit.

            Děti, my věříme, že náš svět a nás lidi stvořil Bůh. A jako Stvořitel určil, co jíst můžeme a co k jídlu určeno není. Proto nejíme třeba maso z prasátek či maso králičí. Ale možná mezi vaše oblíbená jídla patří pečené kuře, to můžeme. Nejíme některá zvířata, protože Bůh řekl, abychom je nejedli – tečka. Je ovšem také zajímavé, že třeba právě králíci či prasata jsou zvířata, která rodí hodně mláďat. Bachyně může mít až 12 selátek (teď je měsíc jejich rození), králičí samice rodí až 11 malých králíčků třeba i třikrát za rok. A lidé dávných dob měli za to, že když se budou živit těmito zvířaty, jejich plodivá síla kouzelně (magicky) přejde na člověka. Bible nás učí, že jde o „pověry“ (nesprávné náboženské představy). Pán Bůh starý Izrael vedl k víře, že plodivá síla země je v Jeho rukou. Mocný Bůh dává vzrůst rostlinám a plody stromům. Zdraví i sílu rodit mláďata dává zvířatům Bůh Stvořitel, Pán života.

My (Vaše rodiče), děti a mládežníci, Vás z hlediska víry považujeme za Boží dar. Rodíte se z lásky a pro lásku. (Mělo by tomu tak být.) Odpusťte nám, že jsme někdy příliš unavení, podráždění, hněviví. Jste tím nejdůležitějším i nejvzácnějším v našich životech. 

            Nyní si prozradíme, proč skupinka 39ti mužů, žen i dětí, dokázala beze stopy mizet očím 9ti tisíc mužů. Víte, jak nakonec Geronimovu skupinu Apačů vypátrali? Vojákům museli pomoci jiní indiáni, dobří stopaři. Indiáni tedy dokázali žít v přírodě a pohybovat se v ní tak, že po nich nezůstávaly stopy. Žádné odpadky, poničená tráva či stromy… Jakoby na dané místo táboření lidská noha nevstoupila. Umíte se, děti, takto v přírodě chovat?

A víte, čím se zanechává obrovská stopa? Zkuste říct… A co tohle: králíci po sobě nechávají bobky, ptáci trus. No, nesmějte se a pomozte: kráva – kravinec, kobyla – kobylinec... A co zůstává po lidech? Budeme tomu (tak všeslovansky) říkat lejno. No, nesmějte se. To je vážná věc!  O zvířeti na základě takové stopy dokázal indián zjistit, jak je zvíře daleko (před kolika dny místem zvíře prošlo), zda je zdravé apod. Což byla důležitá dovednost, protože se tak indiáni mohli vyhnout nebezpečné šelmě, nebo naopak vyhledat stádo zvířat, na jehož masu pak záviselo přežití zimy celého kmene – zimy pro život tak nebezpečného ročního období, kdy hrozil hlad, nemoci, smrt. Chovatelé také např. z holubince svých miláčků – poštovních holubů – dokážou hodně o houfu vyčíst. Třeba zda jsou ptáci zdraví, nebo naopak jakým onemocněním trpí.

Děti, Vy si nyní třeba říkáte, nebo si to myslí Vaše rodiče, o čem je vlastně celá ta řeč? Nehodí se v příběhu tématizovat něco, co ve velkém vynálezu lidstva – na záchodě – splachujeme. Jenže to bychom pak museli také škrtat v Bibli – a v Bibli se přece neškrtá (řečeno pro jistotu). Najdeme v ní následující Bohem dané pravidlo (Dt 23,13–15):

„Vně za táborem budeš mít vyhrazené místo, kam budeš chodit na stranu. Mezi svým nářadím budeš mít kolík. Než si venku dřepneš, vyhrabeš jím důlek a své výkaly zase přikryješ. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, chodí po tvém táboře… Ať je tedy tvůj tábor svatý…“

To jste nečekali, že? Mezi biblickými texty – ještě k tomu pojednávajících o svatosti – najdeme ustanovení, které popisuje, jak se mají Izraelci chovat v divočině při vylučování (při chození „na velkou“). Konkrétně při táboření během jejich dlouhého putování z Egypta do země zaslíbené. Připomenete mi Bohem dané pravidlo? Když Izraelita či Izraelitka, potřebovali „na velkou“ (tehdy nechodili na záchod, záchody neexistovaly), velcí i malí, mají jít mimo tábor. Musí si s sebou vzít dřevěný kolík. Tím vyhrabat důlek. Vykonat potřebu. A své lejno (řečeno hezky a všeslovansky) zahrabat. Malé děti se také v dnešní době učí vylučovat – učí se chodit na nočník, všichni jsme si tím prošli. Když to třeba váš menší sourozenec začne zvládat, pak dokázal ve svém vývoji splnit významný, opravdu významný mezník (vývojovou fázi).

Ale zpět k biblickému textu. Proč Bůh dává Izraelitům tak podrobný popis toho, jak se chovat i v takové všelidské činnosti rozpaky budící? Protože, děti, šlo (a jde) o zdraví, šlo (a jde) o život. Historie bitev by nás poučila, jak špatná hygiena rozhodla nejednou válku. Bible patrně o takové nákaze vypráví (Sancheríbovo tažení). Dějiny jedné z největších epidemií lidstva – způsobená nemocí zvanou mor – začala kdysi dávno také v Číně, jako ta naše současná. Tehdy lidé (vyjma židovského národa) neznaly pravidla hygieny, také proto byly následky moc zlé.

Zpět k otázce: Proč Bůh dává Izraelitům tak podrobný popis toho, jak se chovat při vylučování nestrávené potravy?

Děti a mládežníci, teď to nejdůležitější:

1. Respektováním – poslušností – Božího nařízení o chození „na velkou“ či řečeno („ponašem“) v duchu textu „na stranu“ vyjadřujeme úctu k Bohu samotnému. 2. Bůh nás takové stvořil. Není to nic hříšného. A zdravá vylučovací soustava je velkým darem. Jídlo (příjem potravy) a vylučování hodně kvalitu života a jeho prožívání ovlivňuje. 3. Když se daným ustanovením řídíme, obecně, když jsme čistotní, podílíme se na svatosti komunity. Vždyť je podmínkou samotné Boží přítomnosti v našem životě. 4. Dnes používáme slůvko hygiena, ta je důležitou podmínkou zdraví. Její přehlížení vede k nemocem, k epidemii ba k pandemii. Hygiena slouží životu. 5. Šetrné a správné zacházení s lejny živočichů obohacuje půdu, je pak úrodnější. Špatné zacházení s lejny živočichů může otrávit zdroje vody. Dnes v tomto smyslu mluvíme o ekologii. 6. Tím, že Izraelité nenechávali svá lejna, kde se jim zachtělo, třeba v táboře, nebo třeba za stanem protivného souseda, protože šli na stranu a ještě lejno zahrabali, byli tím přinejmenším ohleduplní. Shrňme si to: poslušnost Boha, zdraví, čistota a hygiena, ekologie a ohleduplnost.

A tak k nám Boží nařízení staré asi 3 200 let obzvlášť aktuálně i naléhavě promlouvá právě v těchto dnech. Mytí rukou a nošení roušky není jen ochranou mého zdraví. Protože čisté ruce chrání nejen mě, ale i druhé, protože nošením roušky chráním více ty druhé než sebe… přinejmenším jsme tím ohleduplní a symbolicky vyjadřujeme solidaritu. Neumíme si představit, kolik každý ohleduplný člověk ušetří práce záchranářům, lékařům a zdravotním sestrám, kolik úlevy tím můžeme vnést do jejich rodin. Neumíme vyslovit, kolik neřádu a trápení mohou ve společnosti a v rodinách způsobit (vědomě) lhostejní.

 

Praha Smíchov, Praha Krč, Praha Vinohrady

27. 3. 2020 (15 dnů po Nouzovém stavu ČR, 12 dnů karantény ČR)

Josef Dvořák