-transformed (2).jpeg)
Cesta do středu země – reportáž z letního tábor ZS - mladší 2011
V srpnu jsem s Pathfinderem absolvovala týdenní tábor Zlatého středu v Posázaví. Tábor se nacházel v pěkné a přívětivé osadě Malý mlýnek, kam by mě nicméně ještě před rokem nikdo nedostal ani heverem (kadibudky, k mytí voda z potoka, předpověď počasí – vytrvalý déšť, a dokonce i plánované spaní pod širákem!), ale co by člověk pro své a svěřené ratolesti a hlavně pro Honzu Bezděkovského neudělal. Nakonec to nebylo tak špatné, i sluníčko jsme několikrát viděli.
Celý týden neměl nikdo šanci se nudit. Hned na začátku naší cesty po stopách hrdinů románu Julese Verna „Cesta do středu země“ jsme se museli naučit rozdělat oheň, ošetřit případná zranění, hospodařit s vodou, orientovat se v terénu a nasbírat si zásoby na dlouhou cestu. V dalších dnech jsme mj. navštívili skutečné podzemí ve Světlé nad Sázavou, kam děti dorazily poslepu, statečně jsme se vyrovnali s rojem divokých vos, jen s několika mravenčími kousnutími jsme přežili noc v lese, i přes útoky divých zvířat jsme si opatřili suroviny pro vlastnoruční uvaření polévky k obědu, a to včetně přípravy ohně, dokázali jsme postavit vory a proplout divokou řekou plnou nástrah.
Po týmovém splnění všech lehčích i těžších úkolů jsme se v pátek odpoledne dostali až na hrad Lipnice, kde jsme našli nejen cestu ven ze středu země a poklad (pamětní minci pro každého člena) ale taky zprávu alchymisty Arne Saknussemma, že pravé bohatství se skrývá v něčem jiném než v penězích. Ti, kteří v září dorazili do Uhrova na potáborové setkání a splnili ještě dalších pár úkolů, se nakonec od mnicha a strážce odkazu zmiňovaného alchymisty dozvěděli, že to pravé bohatství nenajdeme v penězích, ale je ukryté v drahocenné knize, v Bibli.
To jsem ale trošku utekla ze srpna a vyprávění o našem táboře. Každý den jsme zde začínali a končili „raníčkem“ a „večerníčkem“ Romana Buchtela alias Růži a zpěvem. V pátek večer měl Růža zamyšlení o svatbě a křtu. V sobotu děti předváděly scénky na motivy textů z knihy Přísloví a později dostaly za úkol na různých stanovištích jednak identifikovat učedníky podle životopisných údajů, jednak vlastními slovy říct obsah některých veršů z knihy Přísloví. U mého stanoviště to bylo „Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje. Naposledy jako had uštípne. A jako štír ušťkne. Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci.“ No řekněte, věděli byste si rady, kdyby vám bylo třeba osm? A naši Pathfindeři si rady věděli! Však je pak také čekala pořádná odměna – hostina a pak vyhlášení výsledků a přebírání cen. Zážitků jsme všichni měli dost a dost, tak jestli chcete vědět víc, zeptejte se dětí.
Petra Bulejčíková
