-transformed (2).jpeg)
Jak jsme hledali vstup do Narnie – reportáž z víkendové akce (3. -. 4.12 2011, sídliště Baba + výprava na hrad Pravda)
O bájné zemi Narnie toho mnozí z nás vědí – ať už díky knihám C. S. Lewise nebo filmovým zpracováním těchto knih – docela hodně. Ale jedna věc je číst knížku nebo sledovat film a věc zcela jiná je pak zažívat podobná dobrodružství, jaká měli před mnoha a mnoha lety možnost „na vlastní kůži“ prožít čtyři sourozenci Lucinka, Zuzana, Petr a Edmund.
Naše celoroční dobrodružství začalo minulý víkend během prvního předtáborového setkání. Sešli jsme se v sobotu odpoledne ve sboru Praha-Sedlec, odkud jsme se vydali nejprve autobusem a poté pěšky na sídliště Baba. Na tomto místě s příznačným jménem se uskutečnila první hra, při níž měly děti za úkol najít podle mapy celkem osm tzv. „mrtvých schránek“, ve kterých se nacházely jednotlivé indicie k získání hesla (tajné formule). S ním se poté měly vydat ke zřícenině letohrádku Baba za moudrou stařenou, tvrdící o sobě, že je potomkem starozákonní prorokyně Debory, a nechat si od ní poradit, kam je třeba se následující den vypravit, aby objevily vstup do země Narnie. Hledání indicií se dětem snažili ztížit příslušníci „tajné policie“, kteří je poblíž jednotlivých skrýší chytali a jimž pak děti musely v případě chycení odevzdat část ze sladké odměny, získané v průběhu hry. Přes tuto obtíž se nakonec obě skupinky potřebné heslo dověděly. Byl jím známý biblický verš z Janova evangelia „Já jsem ta cesta, pravda a život.“ Stařena pak dětem sdělila, že se mají v neděli vydat autobusem a následně vlakem na zříceninu, která se nachází poblíž obce Domoušice. Po návratu do sboru na děti čekalo zamyšlení Romana Buchtela (Růži) nad obsahem onoho tajného hesla.
V neděli ráno jsme vyrazili na Hradčanskou, kde jsme nastoupili do autobusu směr Rakovník a odtud pokračovali vlakem do zmiňované obce Domoušice poblíž Loun. Tam na děti čekala v morseovce napsaná zpráva s tímto obsahem: „CESTA na zříceninu hradu PRAVDA je značena barvou, která je barvou srdce a krve v lidském těle proudící, bez nichž by nebyl žádný ŽIVOT.“ Během následující cesty na Pravdu bylo třeba se vypořádat s následky přepadení bandou místních pobudů. Ještě před samotným výstupem na hrad se děti totiž musely vydat k Čertovu kameni pro lék na šrámy, jež během této potyčky utržily. A v těsné blízkosti hradu pak na děti čekal klíčník, který jim předal klíč od vstupu do Narnie spolu s dlouhým provazem, který si všichni měli provléknout pod bundou, a takto společně absolvovat posledních několik set metrů cesty na hrad. Tento zvláštní způsob pochodu vysvětlil klíčník jako připomenutí, že během putování v Narnii musí všichni „táhnout za jeden provaz“, neboť je zde čeká řada nebezpečí a zkoušek, při nichž by jeden bez druhého jen těžko mohli obstát.
A pak už to přišlo… Pomocí klíče děti otevřely mříž bránící vstupu do podzemí hradu Pravda, a když do něho po dřevěném žebříku sestoupily, setkaly se s faunem Tumnusem. Že nevíte, jak takový faun vlastně vypadá? Jde o osobu menší postavy, která je od pasu nahoru člověkem (jen s malými růžky na hlavě), jeho nohy ale vypadají jako kozí s černou srstí a kopýtky místo chodidel, a má také ocas. Od fauna jsme se dozvěděli, že v Narnii je pořád zima a to kvůli zlé bílé čarodějnici, tvrdící o sobě, že je královnou Narnie. Faun nám taky řekl, že má od čarodějnice příkaz odvést k ní všechny „syny Adamovy a dcery Eviny“, že to ale nemůže udělat, protože mu jich je líto, a nabádal nás, abychom odtamtud co nejdříve zmizeli. Tuto radu jsme si vzali k srdci a rozhodli se pro tentokrát zemi Narnii opustit. Bude lepší se tam opět vydat, až se při další víkendové akci sejdeme ve větším počtu (v porovnání s počtem dětí, které většinou jezdí na naše akce, nás byla sotva polovička), abychom měli větší šanci se s bílou čarodějnicí utíkat
Foto z akce lze stáhnout zde: https://penguini.rajce.idnes.cz/Predtaborovka_prosinec_2011
